Intenzita tlaku – tlak těla je nejvíce soustředěn na kostních výčnělcích – na tlakové body, tlakové oblasti (sakrální výběžky, křížová kost, kostrč, kyčelní klouby, apod.). Mezi tlakovým bodem a podložkou dochází ke stlačení tkání (kapilár), tkáň není prokrvována a okysličována, později dochází k odumírání tkáně (nekróze) s následnou infekcí vznikají dekubity. Stoupne-li tento tlak nad únosnou míru, dochází k uzavření drobných cév s následným možným poškozením (odumřením) tkáně v postižené oblasti (nebezpečné u nemocných s poškozením míchy, kteří nemají citlivost na bolest v určitých částech těla, podle stupně a místa poškození míchy – necítí trvající tlak, bolest).

Pro vznik dekubitů nerozhoduje ani tak intenzita tlaku, jako doba jeho působení.K rozvoji poškození tkání průměrně dochází mezi 1-6 hodinami trvale působícího tlaku (někdy i dříve, někdy později, není pravidlem).

Doba působení tlaku – čím větší je hmotnost těla, čím horší je celkový stav pacienta, čím nepříznivější jsou vnější podmínky, tím kratší doba působení tlaku stačí ke vzniku dekubitu (desítky minut, hodiny, dny)

Odolnost organizmu na tlak ovlivňují:

a) odolnost tkání – nejmenší odolnost na tlak má tuková tkáň, svaly jsou o něco odolnější, nejlépe odolává vrchní vrstva kůže
b) okamžitý stav tkání (velmi důležité) – nepříznivé faktory = anémie (chudokrevnost, nedostatek červených krvinek) s následnou hypoxií (nedostatečné zásobování tkání kyslíkem), nedostatek bílkovin ve tkáních – hroucení metabolismu buněk, otoky, dehydratace (odvodnění), cukrovka, jaterní onemocnění, poruchy – selhání ledvin, rozvrat vnitřního prostředí, periferní cévní onemocnění, nádorová onemocnění
c) stav řídících systémů – poruchy mozkové činnosti – cévní mozkové příhody, neurosvalová onemocnění, chronická systémová onemocnění CNS, duševní choroby, demence, deprese, intoxikace léky (např. nadměrnými dávkami opioidů, alkoholem apod.), tyto problémy výrazně snižují schopnost postiženého postarat se o své tělesné potřeby – např. změnit polohu těla, když tlak v určitých místech překročí únosnou míru
d) úrazy míchy, mozku – odolnost na tlak je nejnižší u čerstvých úrazů – v období míšního šoku, klesá na 0,5-1 hod., tzn., že změnu polohování je nutné provádět ve velmi krátkých intervalech, kratších než 30 min., v dalších dnech se odolnost pomalu zlepšuje, snadno ale dochází k prudkému zhoršení stavu v případě chřipky, infekce, apod.

Vnější podmínky (velmi důležité)

a) mechanické vlivy – střižní síly a tření – působí nejvíce v polosedě, kdy trup klouže po podložce, po lůžku směrem dolů – cévy se ohýbají, napínají, zužují, prokrvení tkání se zhoršuje, dochází ke tření kůže o podložku (střižní efekt) a tím se poškozují povrchové vrstvy kůže (vznikají mikrotraumata), škodlivý vliv tření se také projevuje při spasmech (dochází k nárazům končetin a tření o podložku), při velkém třesu těla a při neklidu končetin, dále hodně často při přesunech pacienta na lůžku (běžně se provádí tahem po podložce, což je nevhodné), při pádech, nevhodně přiložených obvazech, vlivem nerovnosti lůžka (shrnuté ložní prádlo, popálení, opaření), apod.
Následkem působení střižních sil na přilehlé struktury se hranice existujícího dekubitu v podkoží rozšiřuje, to se projevuje zejména tehdy, má-li pacient na lůžku hlavu výše než 30°, nebo sedí a postupně sklouzává po lůžku dolů, tuková a podkožní tkáň se napíná a zužuje, zatímco vrchní kůže zůstává relativně beze změn (je nejodolnější), to způsobuje natahování a uzavírání krevních cév, důsledkem je nedokrvení tkání a později jejich odumírání, nekróza.
b) chemické vlivy – inkontinence – působením moči, stolice se narušují povrchové vrstvy kůže – vyvíjí se macerace (změkčení, rozklad povrchových vrstev kůže), takto porušená kůže je méně odolná vůči infekci a mechanickým vlivům, zvýšené riziko vzniku dekubitů je u inkontinentních pacientů, dále se riziko zvyšuje připocení, např. v letním období nebo při horečkách, a u vyšší místní vlhkosti rány při hnisavých poraněních.
c) infekce – dekubity jsou téměř vždy infikované rány, k infekci dochází z blízkého okolí rány – močí, stolicí, potem (dekubity v pánevní oblasti), dále se infekce šíří cévami krví ze vzdálených infekčních ložisek, a nebo se mohou blízké dekubity infikovat mezi sebou hnisem (rozdělení infekcí u otevřených ran – viz – část 5. Infekce)

Další rizikové faktory – příčiny vzniku dekubitů – souhrn:

– imobilita = nepohyblivost, nízká fyzická aktivita, nízká tělesná hmotnost
– malnutrice = podvýživa, špatné stravovací návyky (nízká kalorická hodnota stravy, nedostatek vitaminů, bílkovin, minerálů, extrémní stav výživy – obezita, kachexie), dehydratace, zhodnocení malnutrice u starších pacientů je velmi obtížné, asi nejlepším indikátorem je ztráta hmotnosti, pomoci může historie skladby stravy a množství stravy
– vyšší věk – věk sám o sobě zhoršuje kvalitu kůže, kůže stárne – přeměna kůže se zhoršuje, spojení mezi vrchní vrstvou kůže a podkožím se zeslabuje a snižuje se množství krevních cév, zvyšuje se kožní kolagen, klesá elastičnost vláken, zvyšuje se propustnost kůže, zhoršuje se vnímání bolesti
– souběžné choroby = polymorbidita, těžké pooperační a poúrazové stavy (např. zlomeniny DK)
– a dále také změny v objemu a průtoku krve, inkontinence, těžší deprese, snížená imunita = odolnost organizmu vůči infekci, těžké pooperační stavy, stavy sníženého vědomí a bezvědomí (zejména koma), terminální stadium onemocnění a mnohdy i nedostatečná nebo nekvalitní ošetřovatelská péče