Z obranných variant se při quad rugby nejčastěji používá celého prostoru hřiště (presink na celém hřišti), nebo modifikované zónové obrany. Presink na celém hřišti je podobný presinku užívanému v basketbalu. Cílem je donutit útočící družstvo k chybě, která má za následek ztrátu míče, uplatňuje se i zdvojování. Obrana zónového typu je ve quad rugby specifická, neboť vychází jak z charakteru hry samotné, tak z individuálních schopností jednotlivých hráčů, které jsou dány stupněm postižení. Přesto, že neexistují přesná a pevná pravidla zónové obrany, uvádíme na obrázku 36 a 37 nejběžněji používaný zónový systém. Dva „rohoví“ hráči kryjí krajní části bodovacího prostoru, jsou to obvykle ti nejméně pohybliví hráči, to je hráči s nejtěžším postižením. Naopak středový hráč by měl být nejpohyblivější nebo alespoň nejvyšší, aby mohl vychytávat přihrávku směřující pře zónu. Místem jeho působnosti je střed bodovacího prostoru a oblast do dvou metrů pře bodovacím prostorem. Čtvrtý hráč, tzv. „štváč“, by měl být nejschopnějším hráčem družstva, neboť jeho základním úkolem je narušovat útočnou aktivitu soupeře. Operuje na velkém prostoru a proto musí být na vozíku mimořádně pohyblivý a obratný, musí být také herně předvídavý a bystrý. V této roli se nejlépe uplatňují hráči nejméně postižení, to je klasifikováni jako 1c.

Cílem obranné činnosti je získat míč, a to buď vychytáváním přihrávek nebo donucení soupeře k chybám. Toho může být dosaženo různými způsoby, jako např. presinkem na obtížně zpracovatelnou přihrávku, vytlačováním útočníků z útočné poloviny, zablokováním útočníka v bodovacím prostoru na dobu delší než 10 sekund apod.

Ani pro útočnou činnost neexistují ve quad rugby žádná pevně stanovená pravidla, avšak platí určité základní prvky, které většina družstev používá. Za prvé je to využítí individuálních schopností nejlepších hráčů, kteří samostatně zakončují útočné akce za minimální podpory dalších hráčů družstva, což zvláště platí v herních situacích tři na tři nebo dokonce dva na dva. Za druhé je to stavění clon, protože clona je ve quad rugby ještě účinnější než napřl v basketbale. Při menší pohyblivosti hráčů, je jakákoliv obrana proti dobře a správně postaveným clonám prakticky bezmocná. Jeden ze způsobů využití clonění je zakreslen na obr. 36 a 37. Základem je izolování, resp. zablokování jednoho z rohových obránců, pak následuje clona na středového obránce, a tím je otevře průjezd hráči s míčem do bodovacího prostoru.

Vzheldem k tomu, že při quad rugby dochází k častým střetům, které mají za následek vylučování hráčů, je třeba se při tréninku specificky zaměřit na hru v oslabení a zejména pak na přesilovou hru 4 proti 3, která patří k nejčastěji hraným variantám.